Francie v EU od 80.let
Jeden ze zakládajících členů a spolu s Německem „motor“ evropské integrace. Také však sebevědomá země, která těžce omezuje svoji suverenitu ve prospěch jednotné Evropy. Obě tyto charakteristiky jsou pravdivé, jednou převáží první, v jiné situaci druhá z nich...
Postupné rozšiřování Evropské unie od roku 1973 ubralo Francii její určitou exkluzivitu a znamenalo samozřejmě i nižší zastoupení Francie v evropských institucích – pokles počtu francouzských komisařů (do roku 2004 dva, v současnosti jeden), zmenšení počtu křesel v Evropském parlamentu, modifikace hlasovacích procedur v Radě ministrů.
I francouzština, přestože stále jeden ze dvou úředních jazyků Evropské unie, zažila značný pokles důležitosti – mezi zakládajícími členy Evropského společenství byla francouzština oficiálním jazykem v polovině z nich (kromě Francie ještě v Belgii a Lucembursku), v současnosti je stále ve třech, avšak ze sedmadvaceti zemí. I v evropských orgánech její používanost klesá – Evropská komise vyprodukovala v roce 2002 29% svých dokumentů ve francouzštině, oproti 40% v roce 1997. Další rozšiřování tento trend ještě prohloubilo. Již několik let se navíc vedou vážné diskuze o zrušení štrasburského sídla Evropského parlamentu s tím, že by Parlament napříště sídlit pouze v Bruselu.
Jacques Delors – francouzská hvězda evropské integrace
Je však podstatou politické a hospodářské unie, jíž Evropská unie je, že zájmy jednotlivých států musejí ustoupit do pozadí ve prospěch celku. Jedním z důležitých postav, které prosazovaly hlubší evropskou integraci, byl právě francouzský politik (bývalý ministr financí, poslanec Evropského parlamentu) Jacques Delors. V roce 1985 nastoupil do čela Evropské komise a v této funkci setrval po dvě čtyřletá volební období. Delors byl odhodlaný znovu nastartovat ekonomickou integraci a prosazoval program, který měl dotvořit vnitřní trh. V roce 1987 pak vstoupil v platnost Jednotný evropský akt, společný právní závazek, který formuluje opatření pro vytvoření jednotného trhu a znovu zavádí většinové hlasování o většině záležitostí ekonomické integrace.
Delors také napomohl vzniku Hospodářské a měnové unie (Economic and Monetary Union), která vedla k zavedení eura. Delorsovo předsednické období v Komisi bylo dosti dlouhé, aby pomohl EU řešit dánské odmítnutí Maastrichtské smlouvy a krizi směnných kurzů na začátku 90. let.
Postoj Francie k některým důležitým tématům
1. Společná zemědělská politika
Francie je často spojována s evropskou Společnou zemědělskou politikou (SZP), která byla v jisté míře už od počátku od roku 1962 šita na míru francouzským zemědělcům. Původním cílem této politiky bylo zvýšení produktivity, stabilizace trhu a záruky příjmů zemědělců v zakládajících zemí Evropských společenství. Dotace, garance výkupních cen a další ochranná opatření jdou ve své podstatě proti trendu snižování obchodních bariér a otevírání vnitřních trhů celosvětové konkurenci. A byla to a stále je Francie, která reformy Společné zemědělské politiky blokovala či alespoň dohodu mezi zeměmi komplikovala.
SZP je evropskou politikou s nejvyšším stupněm integrace a v rozpočtu tudíž představuje značnou část - po řadě reforem v posledních letech výdaje na zemědělství v rozpočtu EU poklesly na 35% ve finančním období 2007-2013. V 70. letech však do zemědělství směřovalo až 70% veškerých výdajů Evropského společenství.
2. Euroústava
V květnu 2005 proběhlo ve Francii referendum o přijetí Smlouvy o ústavě pro Evropu - tzv. euroústavy. Jeho výsledkem bylo 55 procenty hlasů odmítnutí euroústavy, což zablokovalo proces ratifikace v dalších evropských zemích, neboť tato smlouva musela být přijata všemi státy jednohlasně. Výsledek referenda byl ale značně ovlivněn vnitropolitickou situací, kdy Francouzi k referendu přistoupili spíše jako k vyjádření nespokojenosti s politikou prezidenta Chiraka a o samotném návrhu Smlouvy o ústavě pro Evropu měli velmi malé povědomí.
3. Lisabonská smlouva
Francie byla jednou z prvních zemí, která Lisabonskou smlouvu schválila. Parlamentní hlasování k tomuto tématu proběhlo v únoru 2008. Přijetí Lisabonské smlouvy si ve Francii vyžádalo změnu ústavy, kde je nyní uvedeno, že se Francie může podílet na Evropské unii za podmínek, které určuje Lisabonská smlouva. Ve Francii se vedla debata o způsobu hlasování, někteří poslanci trvali na uspořádání všeobecného referenda k tématu. Jejich iniciativa však byla neúspěšná a o smlouvě nakonec hlasoval parlament.
Současnost
Současná pozice Francie je ovlivněna osobností francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten prosazoval svoje názory zejména během francouzského předsednictví v druhé polovině roku 2008, kdy často zastiňoval evropské politiky. A na konci listopadu 2009 Sarkozy prosadil spolu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou do nové funkce prezidenta EU mimo domovskou Belgii neznámého politika Hermana van Rompuy – skutečným důvodem této volby mohla být právě obava, aby silný prezident EU nezastínil tato dvě esa francouzské a německé politiky.
Francie je nyní v Evropské komisi zastoupena viceprezidentem a komisařem pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost Jacquesem Barrotem, do roku 2008 komisařem pro dopravu.
Některá důležitá data:
1985-95: předsedou Evropské komise je Jacques Delors
Březen 1995: v 7 zemích – Belgii, Francii, Lucembursku, Německu, Nizozemí, Portugalsku a Španělsku – vstupuje v platnost Schengenská dohoda. Cestující jakékoli státní příslušnosti mohou mezi těmito zeměmi cestovat bez pasových kontrol na hranicích.
1.1.1999: vzniká nová evropská měna euro, nejprve používaná pro bezhotovostní operace.
1.1.2002: jsou zavedeny eurobankovky a euromince
2005: Francie odmítá v referendu tzv. euroústavu, která byla podepsána 25 členskými státy v roce 2004
2008: byla přijata Lisabonská smlouva
Zdroje:
www.euroskop.cz
http://www.touteleurope.fr
http://europa.eu/pol/agr/index_cs.htm
Autor článku: Sylva Holubová
