Francie Info - informace o Francii

Francie v EU

Francie je jedním ze zakládajících členů Evropských společenství. Během posledních padesáti let stála u společných rozhodnutí evropských států i u zrodu mnoha mezinárodních krizí. Její role ve vytváření Evropské unie je zkrátka neopomenutelná....historie 1949-1983

 Základy Evropského společenství

   V roce 1949 se Francie podílela, spolu s ostatními 9 státy, na vytvoření Rady Evropy, která měla za cíl podpořit úzkou spolupráci mezi evropskými zeměmi. V roce 1950 pak francouzský ministr zahraničí Robert Schuman představil plán na založení společného trhu s uhlím a ocelí, tzv. Schumanův plán. Ve stejném roce pak Francouzi podle Plevenova plánu navrhli vznik Evropského obranného společenství. Vzhledem k politickým událostem roku 1953 (smrt Stalina, konec Korejské války) však od ratifikace odstoupili. Evropské společenství v té době slučovalo 6 států: Francii, Itálii, Západní Německo, Belgii, Lucembursko a Nizozemí. V roce 1957 podepsala Francie Římskou smlouvu a podílela se na vytváření Evropského hospodářského společenství. Toto společenství navrhlo postupně odstranit hranice mezi 6 zakládajícími státy, sladit ekonomiky těchto zemí a vytvořit společnou politickou vizi.

Krize "prázdných křesel"

   Generál de Gaulle však prosazoval zejména národní zájmy Francie a kritizoval Evropu. Přijal myšlenku společného trhu, ale odmítal jakékoliv náznaky vytvoření federace a soustředil se více na francouzsko-německou spolupráci. V roce 1963 se de Gaulle postavil proti vstupu Velké Británie do společenství a řekl, že se jedná o "trojského koně" Spojených států amerických. V tomto roce podepsalo Německo s Francii smlouvu o užší spolupráci. V roce 1965 vyvolala Francie krizi, když stáhla z Rady Evropy ministra zahraničních věcí a přestala se účastnit zasedání Evropského parlamentu. Tento bojkot "prázdných křesel" trval celých 6 měsíců a de Gaulle trval na tom, aby byla veškerá rozhodnutí v parlamentu přijímána jednomyslně nebo vůbec. Lucemburský kompromis zažehnal krizi a v některých choulostivých národních záležitostech byla přijata možnost práva "veta".

Návrat Francie

   V roce 1969 nastoupil k vládě Georges Pompidou a Francie se opět navracela k otevřené evropské spolupráci. O tři roky později tak do společenství vstoupila Velká Británie, Dánsko, Irsko a Norsko (přes protesty norských občanů). Na čtyři roky se stal prezidentem Evropské komise Francouz Francois Xavier Ortoli. Z iniciativy Giscarda d´Estainga se Evropské společenství rozhodlo scházet třikrát ročně v Radě Evropy a byl vytvořen společný evropský měnový systém.

Francie v EU od roku 1983 bude námětem příštího článku

Autor článku: Marie Čiverná