Příliš krátký francouzský rok?
Každý rok vyráží na zkušenou do Francie několik desítek studentů. Jedna z nich nám ve své reportáži podává osvěžující zprávu o studiu na vlahém a voňavém jihu v Aix en Provence...
Zamyslím-li se více nad oním rokem stráveným ve Francii–, stále se mi vkrádá do paměti jistá rozpolcenost. Rozpolcenost nad tím, jak tento rok celkově zhodnotit. Nejdříve se pokusím bilancovat čas ze školního hlediska.
Ale abych nepředbíhala událostem...Všechno začalo již se vstupem na FSV UK v Praze, kde si každý student už během prvním ročníku vybírá svou Erasmus destinaci. Nejinak tomu bylo u mě. Nakonec ale vše dopadlo se zcela odlišným výsledkem. Nerozhodla jsem dle původních předpokladů pro univerzitu v Amsterdamu, ani v Glasgow, ale spontánně zvítězila univerzita Aix-Marseille III, přesněji Institut d´études politiques. Školní rok 2006/2007 jsem tedy strávila na prosluněném jihu. Tady vám předkládám stručný průvodce pro úspěšné přežití. Ze svých zkušeností vám mohu předložit stručného průvodce pro úspěšné přežití.
Celý školní rok pro Erasmus studenty začíná velkým papírováním nejprve na zahraničním oddělení Institutu, další kolečko papírování zažijete při vlastním pojištění, kde jim jednoduše nevysvětlíte, že jste v EU a máte vlastní xy pojištění z domova. Tady vám hned vtlučou do hlavy, že co není přímo francouzské, není spolehlivé. A jisté. A už v průběhu prvních pár týdnů bude naprosto jasné, že opak je pravdou.
Když se úspěšně přihlásíte na zahraničním oddělení, dostanete potvrzení o studiu, které jsou téměř životně důležitým důkazem, že jste „opravdu jejich“, pokračujete do banky, aby vám mateřská škola mohla poslat první část stipendia. Seznamovací párty a několikadenní intenzivní kurz francouzštiny následují. Pro spoustu studentů je to záchrana v poslední chvíli, protože nerozumíte-li ani uklízečce -“femme de ménage“, když si od ní přebíráte pokoj, nečekají na vás zrovna příjemné chvilky.
Tak, teď jste překonali víceméně největší porci byrokracie a oddychnete si, že další kolo vás čeká až při zápisu na zkoušky v listopadu. Konečně můžete shánět rozvrh. Samozřejmě jej získáte nejvýš tři dny před začátkem semestru, upřesňování přednášek a kurzů hostujících profesorů pokračuje ještě aspoň 14 dní. Kurzy se dělí na semináře (cours de méthode) a přednášky (cours magistraux). Vybrat si můžete z velkého množství od žurnalistiky po ekonomii, jako Erasmus studentovi vám nikdo nic nepředpisuje, snad jen domovská univerzita. Ostatně výběr specializací na IEP téměř přesně kopíruje obory na FSV. Přednášky trvají 120 min, jen někteří učitelé dělají pauzy.
Kromě seminářů, kde se účast vyžaduje a spolu s ní i aktivita, se od vás v průběhu semestru nic neočekává, i když výjimky jistě existují. Hlavní nevýhodu spatřuji v naprosté odtrženosti vyučujícího od žáků. Konzultace neexistují, případným otázkám je vyhrazen jen posledních pár minut na konci přednášky. Jen nás, zahraničních studentů, se občas některý učitel zeptal, jak se nám přednášky a vůbec Francie líbí, případně udělil dobře míněnou univerzální radu –„Il faut se bouger“.
Nejvíc jsem ocenila předměty, jako jsou např. Arabský svět, Politika na Středním Východě, ale i vesměs dobře dokumentované sylaby, jež obsahují doplňující, příp. těžko dostupné materiály. Všechny tyto jmenované body vám podstatně rozšíří obzory.
Semestr celkem poklidně plyne, záleží jen na vás, jestli se věnujete cestování, škole nebo „paření“. Relativní volnost ukončí až zkouškové. To trvá pouhých 14 dní a často se tak stane, že se sejde více zkoušek v jednom dni, neboť na první týden zkoušek bývá vypsáno minimum termínů. Ty se ostatně dozvíte maximálně týden dopředu, někdy taky v předvečer samotné zkoušky. Občas to byl opravdu adrenalin. Ani k ústnímu zkoušení nebylo vůbec nutné donést seznam literatury, pouze bylo nezbytné znát přednášky, případně pracovat s mapou a „na potítku“ pak zkombinovat přednesenou látku a vlastní znalosti z Čech. Do knihovny chodili jen opravdoví nadšenci a ti, co si chtěli pohodlně „zasurfovat“ na internetu. Na druhou stranu, zkoušky v Čechách se mi zdají být náročnější, podle známky hned vidíte úroveň vašich znalostí. Ve Francii je možná trochu zavádějící systém známkování v rozmezí 0-20, přičemž čím vyšší číslo, tím lepší. Co vypovídá o znalostech, když získáte známku 13/20? Nebo co přesně zlepšit, abyste příště získali alespoň 15/20? Nevíte a nezjistíte to, protože psané zkoušky vám neukážou a výsledky z ústního zkoušení se dozvíte třebas za měsíc.
Málem bych se zapomněla pozastavit nad samotnou budovou IEP a jejím okolím. Myslím, že na lepším místě byste budovu kdysi právnické fakulty, kterou krátce navštěvoval i Paul Cézanne, nemohli najít. Přímo proti hlavnímu vchodu se vypíná katedrále St. Saveur, mezí níž a IEP na náměstí roste platan a pod ním malují místní umělci. Budova IEP působí jako takový„ splácanec“ místností, přičemž některé „salles“ najdete až o ulici vedle. Až na velké konferenční přednáškové sály nejsou učebny příliš moderně vybaveny, málokde najdete TV nebo projektor.
Zhodnotím-li celý školní rok, dobrý pocit nakonec převáží. I téměř dva roky očekávaný diplom jsem konečně letos v lednu obdržela. Nebudu zde opakovat staré zažité klišé formulace , jako sladká, voňavá Provence atd., ale až budete definitivně odjíždět, dlouho budete podvědomě hledat vůni borovic kombinovanou s jemným podtónem levandule, ztřeštěné Francouze a vůbec multikulturní atmosféru, která vesměs na českých vysokých školách ještě není tolik patrná. Můžete mi věřit, že kdo se vypraví na podobnou cestu, bude ze zážitků a vzpomínek žít po zbytek život.
Autor článku: Lucie Jílková, studentka FSV UK
