Jak se žije ve ŠtrasburkuStudentský život ve Štrasburku očima Lucie...
Do Štrasburku jsem přijela studovat na jeden rok francouzskou literaturu. Pak jsem se chtěla dostat na UK v Praze. Nejela jsem s Erasmem ani přes jinou organizaci a tak jsem si všechno musela vyřídit sama. Hlavně nějakou práci… Skrze kamarády jsem sehnala bydlení v centru, blízko židovské čtvrti. Do školy jsem každé ráno chodila přes botanickou zahradu. Chodila? Chodit po Štrasburku není zrovna v módě, protože je to město kol. Všichni studenti jezdí na kole, všude jsou půjčovny, bazary a servisy. Tak já jsem chodila, protože mě kolo prostě zdržuje. Určitě by mě zdržela srážka, oprava kola nebo krádež kola nebo…. Štrasburk je celkem malé město (250 000 obyvatel), ale působí jako alsaská minireplika Prahy. Procházíte úzkými uličkami kolem kanálů, vcházíte do řady kostelů, dvorů, hospůdek a kaváren. Chodíte po kočičích hlavách a na jaře je tady spousta turistů. Můžete je sledovat ze zakotvených loďokaváren, jak se paří v moderních bateaux se skleněným poklopem. No taky jsem se jednou svezla. Potom jdou turisti na návštěvu evropského parlamentu, kde jsem také byla… a pak jdou do typické alsaské restaurace na choucroute (zelí, maso), kde jsem taky párkrát povečeřela. Kdo jede studovat do Francie, musí se obecně připravit na spoustu formalit a nedorozumění. Když jsem už všechny zápisy a pobyt vyřídila a našla si práci v kuchyni, bylo mi líto školy nechat a tak jsem jí nakonec dokončila. Bydlela jsem ve Francii asi rok a půl a potom jsem tam jezdila střídavě na zkoušky, několik přednášek a konzultací. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla bydlet u kamaráda Yusefa, kterého pozná snad každý Čech ve Štrasburku. Číslo vám nedám, ale možná… O víkendu jsem pracovala na katolické koleji v kuchyni. Nejsem žádná hospodyňka, ale nějak jsem to zvládla. Na druhou stranu jsem se tam vyhnula jinak monotónním těstovinám s pestem. Obědvat i večeřet mohou studenti v menzách, ale nechtělo se mi zbytečně utrácet. Na nájem mi přispívali rodiče, platila jsem byt napůl se spolubydlící. Té francouzské spolubydlící jsem se tak líbila, že už tři roky žije v Praze. Pořád mě tady nutí demonstrovat, obzvlášť za rychlejší obsluhu v bance a v Bille. Taky by chtěla demonstrovat za používání deodorantů v metru, jsme prý zatím účinná biologická zbraň. Ve Štrasburku je hodně studentů Erasmu, takže pořádají neustále nějaké večírky, pikniky a další podobné akce. Někdy to bylo příjemné, ale někdy jsem měla pocit, že jsem na škole v Londýně. Tak jsem radši mluvila s francouzskými studenty. Byly to dvě kamarádky z Lucemburku, jedna ze Štrasburku ( s typicky alsaským přízvukem) a čecho-marocko-bulharsko-francouzský kamarád Yusef. Nejvíc jsem se francouzsky naučila ve škole, v televizi, s Yusefem (zapálený Francouz) a mojí spolubydlící Carole. Divila jsem se, že neumí na spoustu mých dotazů odpovědět, ale dneska si uvědomuji, že bych v češtině možná na podobné dotazy hledala odpovědi také velmi dlouho. Nechci už protahovat tuto štrasburskou rapsódii. Ještě vám dám pár typů. Zajděte si do hospody „Trois brasseurs“, kde mají asi dvacet druhů piv a quiche lorraine za rozumnou cenu. Dále doporučuji kavárnu „Moustique“, „La patiserie“ a k ránu „Pub Austerlitz“. Návštěvu opery nijak zvlášť nedoporučuji, měla jsem tam předplatné a úroveň představení mě bohužel nijak nepřesvědčila. Každý rok se zde koná divadelní festival improvizace a ten stojí určitě za shlédnutí. Také jsem chodila často do kina, protože se zde promítá více evropských filmů než v Čechách. Se studentskou Carte culture jsou lístky zlevněné. Pokud se chystáte do Štrasburku, absolvujte návštěvu pamětihodností (zejména nádhernou katedrálu), ochutnejte dobré alsaské víno, quiche lorraine, choucroute, zajděte do kina, na kávu, na loď a poté můžete vyrazit do Vogéz, abyste se ze všeho vzpamatovali na čerstvém alsaském vzduchu.
P.S. Na alsaském venkově zaslechnete v rádiu i Karla Gotta.
Autor: Lucie Kontakt: kotanda@centrum.cz |
