Francie Info - informace o Francii

  Malý Mikuláš je psán formou vyprávění. Hlavním hrdinou, vypravěčem, je Mikuláš. Děj můžeme zařadit do Francie do 50. let minulého století. Doba v knize ovšem není nijak upřesněna, takže si dětský čtenář může klidně představit, že se to odehrává dnes. Malý Mikuláš je hrdina, který nestárne, a ačkoli se pentalogie odehrává přes několik let, Mikulášův skutečný věk ani stárnutí nevnímáme. Mikuláš je pořád dítětem.

   Kniha je úspěšná především díky formě, kterou je psaná. Mikuláš všechny příběhy vypráví srdečně a právě tak naivně a jednoduše, jak je zažívá. Dokáže čtenáře dokonale přesvědčit, že hraní kuliček o přestávce, kopaná, hra na kovboje a dělat radost mamince jsou ty nejdůležitější věci v životě. Možná kdybychom zavřeli oči a odmysleli si všechna jména, napadne nás, že Mikuláš mluví podobně jako Petr Bajza z románu Bylo nás pět. Dokáže vyprávět spisovně a slušně, ovšem jen do té doby, než se objeví jeho kamarádi a začnou se předvádět, načež je krásné líčení přerušeno šrapnelem jako například, že Albín je pitomec, protože Mikuláše urazil.

   Velkou roli v příbězích o Mikuláši hrají jeho přátelé. Každý z nich má nějakou charakteristickou vlastnost. Nejlepší Mikulášův kamarád se jmenuje Vendelín. Typické pro něj jsou mastné ruce, plná pusa jídla a zároveň neustálý hlad. Mikuláš jej popisuje takto: „Vendelín je můj kamarád a je hrozně tlustý, jelikož od rána do večera pořád jenom jí.“ Mezi další výrazné postavy patří Augustýn. Jeho otec je bohatý, proto chodí Augustýn do školy často v přestrojení, třeba za marťana nebo kovboje. Jak je tomu ve většině tříd, má Mikulášova třída svého šprta, Celestýna. Slovy Mikuláše, „Celestýn je nejlepší ze třídy a mazánek paní učitelky a my ho nemáme moc rádi, protože mu nemůžeme dát po hlavě tak často, jak bychom chtěli, jelikož nosí brýle.“ Výraznými postavami jsou Mikulášovi rodiče, kteří mu často hubují, ale mají jej rádi, Mikuláš to ví a snaží se je nikdy nezklamat.

   Pěkným příkladem je epizoda Nádherná kytice, kdy jde Mikuláš koupit za peníze, které si dlouho šetřil, mamince květinu k narozeninám. Doprovází ho Vendelín, který cestou zpracovává housku, která mu zbyla už z hodiny mluvnice. Zatímco Mikuláš přesvědčuje prodavačku, že chce co největší a nejkrásnější pugét, jaký v krámě mají, Vendelín strká nos do všech květin v obchodě a představuje si je jako oblohu svých oblíbených jídel. Když odcházejí z květinářství, potkávají své spolužáky, Augustýna, Kryšpína a Viktorína se Mikulášově květině smějí a říkají, že Mikuláš je puchejř. Mikuláš se ohradí, že mu kluci pugét jen závidí. Mikuláš poté popisuje: „Začali jsme se prát, ale pak jsem si vzpomněl, že už je pozdě, a tak jsme přestali.“ Během pranice drží Vendelín Mikulášovi kytici. Po pranici řekne Kryšpín, že teď vypadá zase Vendelín s kyticí jako puchýř, načež dostane Mikulášovou kyticí po hlavě. Když se kluci loučí, jsou celí od listí a pugétu zbyla možná polovina. Mikuláš pokračuje domů, cestou potkává spolužáka Albína a neodolá jeho výzvě k partii kuliček. V půlce hry je Mikuláš nařčen, že podvádí, oba se začnou fackovat a Mikuláš spadne na kytici. Když mu ji Albín pomůže sesbírat, je opět Mikulášův dobrý kamarád a hádka je zapomenuta. Ano, tak rychle se jejich vztahy mění. Mikuláš potká cestou domů ještě jednoho spolužáka – Jáchyma. Po jejich setkání končí Mikulášův pugét na střeše kolemjedoucího auta a Mikuláš se vrací domů předat mamince jedinou zbylou polámanou květinu. Epizoda končí tak, že Mikuláš předá mamince ve dveřích polámanou květinu a rozpláče se. Maminka Mikuláše ujistí, že tak krásnou květinu ještě v životě nedostala a dá ji do modré vázy v salónu.

   Důležitou součástí knihy jsou ilustrace Jeana-Jacquese Sempého. Všechny dětské postavy jsou nakresleny jako malé vůči rodičům, učitelům a celkově svému okolí, například autům.

Autor článku: Gray, student 1st International School of Ostrava