Francie Info - informace o Francii

Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte byl významný vojevůdce, státník a nakonec i císař. Nebál se ovládnout Evropu za cenu neuvěřitelných lidských ztrát ve svých vlastních řadách. I když nakonec svou bitvu prohrál, stal se symbolem Velké Francie...

   Napoleon Bonaparte byl proslulý francouzský generál a císař a hlavně jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. Vlastním jménem Napoleon Buonaparte se narodil 15. srpna 1769 v Ajacciu na Korsice v nepatrné šlechtické rodině. Zajímavé je, že nikdo z jeho rodiny nebyl nikdy profesionálním vojákem. Napoleon prožil typické dětství a jeho vzdělání bylo zaměřeno stejným směrem jako u všech ostatních šlechticů. Vzdělání získal na vojenské škole ve Francii. Toto studium spolu s čtenářskou vášní zaměřenou na vojenskou historii jej vedlo stát se vojákem z povolání. Po ukončení studia v roce 1785, kdy mu bylo 16 let se stal poručíkem francouzské armády.

   Když v roce 1789 vypukla francouzská revoluce a jak Napoleon stoupal v hodnostech a odpovědnosti v armádě, stal se politicky aktivním jakobínem. První příležitost, aby se vojensky vyznamenal, dostal v roce 1793, kdy se zúčastnil obléhání Toulunu, jako velitel dělostřelectva. Jeho způsob využití dělostřelectva a soustředěná palba na město vedly k francouzskému vítězství a získaly Napoleonovi slávu i povýšení na brigádního generála. V roce 1796 mu bylo svěřeno velení francouzské armády v Itálii, kde získal novou funkci polního velitele. V letech 1796-1797 dosáhl řady pozoruhodných vítězství. Dokázal porazit Rakušany u Lodi, Castiglione, Arcoly a Rivoli a do Paříže se vracel jako hrdina. O rok později vedl francouzskou invazi do Egypta, kde byl poražen admirálem Nelsonem v bitvě u Alexandrii. Po návratu z Egypta zorganizoval Napoleon spolu s přáteli převrat a 9. listopadu 1799 se ujal moci ve funkci prvního konzula. Tuto funkci využil k prosazování reforem a dokonce vydal i novou ústavu. Za léta, kdy byl u moci, udělal ve státní správě a právní soustavě velké změny. Například reformoval finanční strukturu a soudnictví, založil Francouzskou banku a univerzitu a centralizoval řízení. V roce 1802 byl jmenován doživotním konzulem a v roce 1804 se sám prohlásil za císaře.

   V roce 1805 se proti němu spojili Rusové, Rakušané a Švédové. Napoleon je však dokázal porazil ve slavné bitvě u Slavkova. Roku 1806 se proti Napoleonovi postavilo Prusko a Napoleon opět vyhrál v bitvě u Jeny. Poté se ještě střetl několikrát s Ruskem, ale roku 1807 uzavřel s ruským carem Alexandrem spojenectví, které se postupně zhoršovalo a v červnu 1812 Napoleon vtrhl do Ruska s Velkou armádou. Své tažení však podcenil. Dostal se po dlouhé cestě do Moskvy, která byla vylidněná a Rusové ji dokonce zapálili. Napoleon byl odříznut od potravinových zásob a navíc se blížila tuhá ruská zima. Na zpáteční cestě zemřelo obrovské množství vojáků hladem, vysílením nebo zimou. Do Francie se vrátila pouhá desetina vojáků a Napoleon musel vybudovat novou armádu. Na jaře roku 1813 se proti Francii spojily Rusko, Prusko, Británie a Švédsko. Napoleon shromáždil své poslední přeživší vojáky a vyrazil proti nepřátelské koalici. Ačkoliv i nadále bojoval brilantně, utrpěl v říjnu 1813 porážku u Lipska a ustoupil do východní Francie.

   Nakonec Napoleon souhlasil s abdikací a přijal vyhnanství na ostrově Elba. Avšak v exilu nezůstal dlouho. Využil vhodné politické situace a z Elby uprchl. Dne 1.března 1815 přistál u Francouzských břehů a vydal se na pochod do Paříže. Lidé znechucení monarchií jej nadšeně vítali jako osvoboditele a ve velkém se k němu přidávali. Napoleon Bonaparte získal zpět trůn i armádu bez jediného výstřelu. Na trůně však vydržel pouhých sto dní. Okolní státy proti němu znovu vytáhly a v bitvě u Waterloo jej nadobro porazily. 22. června 1815 Napoleon abdikoval podruhé a byl vyhoštěn na vzdálený ostrov Svatá Helena v Atlantiku, kde prožil zbytek svého života a kde také 5. května 1821 zemřel.

Autor článku: student 1st International School of Ostrava